Mark 4

И пак започна да поучава край езерото. И при Него се събра едно твърде голямо множество, така че Той се качи в един кораб и седеше на езерото, а цялото множество беше на сушата край езерото.

A opět počal Ježíš učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, takže vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podle moře.

И ги поучаваше много с притчи и им казваше в поучението Си:

I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:

Слушайте! Ето, сеячът излезе да сее.

Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.

И когато сееше, някои зърна паднаха край пътя; и птиците дойдоха и ги изкълваха.

I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podle cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i szobali je.

Други паднаха на каменисто място, където нямаше много пръст; и скоро поникнаха, защото нямаше дълбока почва,

A jiné padlo na místo skalnaté, kdežto nemělo mnoho země, a hned vzešlo; neb nemělo hlubokosti země.

а когато изгря слънцето, прегоряха и понеже нямаха корен, изсъхнаха.

A když vyšlo slunce, uvadlo, a protože nemělo kořene, uschlo.

А други паднаха между тръни; и тръните пораснаха и ги задушиха, и не дадоха плод.

A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.

А други паднаха на добра земя; и дадоха плод, който растеше и се умножаваше, и принесоха – кое тридесет, кое шестдесет, а кое сто.

Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek vzhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.

И каза: Който има уши да слуша, нека слуша.

I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.

И когато остана сам, онези, които бяха около Него с дванадесетте, Го попитаха за притчите.

A když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.

И Той им каза: На вас е дадено да познаете тайната на Божието царство; а на онези, външните, всичко се дава в притчи;

I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství všecko se děje,

така че "гледащи да гледат, а да не виждат; и слушащи да слушат, а да не разбират; да не би да се обърнат и да им се прости (грехът)".

Aby hledíce, hleděli, a neuzřeli, a slyšíce, slyšeli, a nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.

И им каза: Не разбирате ли тази притча? А как ще разберете всичките притчи?

I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak jiná všecka podobenství poznáte?

Сеячът сее словото.

Rozsevač, ten slovo rozsívá.

А онези край пътя, където се сее словото, са тези, които чуват, но Сатана веднага идва и грабва посятото в тях слово.

Titoť pak jsou, ješto podle cesty símě přijímají, kdežto se rozsívá slovo, kteréž když oni slyší, ihned přichází satan a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.

Също и посятото на каменистите места са тези, които, като чуят словото, веднага с радост го приемат;

A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteřížto jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.

нямат обаче корен в себе си, а са кратковременни; после, когато настане напаст или гонение заради словото, веднага отпадат.

Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne soužení a protivenství pro slovo Boží, hned se horší.

Посятото между тръните са други. Те са онези, които са слушали словото,

A tito jsou, jenž mezi trní posáti jsou, kteříž ač slovo slyší,

но светските грижи, примамката на богатството и пожеланията за други работи, като влязат, заглушават словото и то става безплодно.

Ale pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti zlé k tomu přistupující, udušují slovo, takže bez užitku bývá.

А посятото на добра земя са тези, които слушат словото, приемат го и дават плод – тридесет, шестдесет и стократно.

Titoť pak jsou, jenž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo Boží, a přijímají, a užitek přinášejí, jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.

И им каза: Затова ли се донася светилото – за да го сложат под шиника или под леглото? Не е ли за това – да го поставят на светилника?

Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu nebo pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.

Защото няма нищо тайно, което да не стане явно, нито е било скрито нещо, освен за да излезе наяве.

Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby najevo nevyšlo.

Ако има някой уши да слуша, нека слуша.

Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.

Каза им също: Внимавайте в това, което слушате. С каквато мярка мерите, с такава ще ви се отмери и ще ви се прибави.

I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, touť vám bude odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.

Защото, който има, на него ще се даде, а който няма, от него ще се отнеме и това, което има.

Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.

И каза: Божието царство е както когато човек хвърли семе в земята;

I pravil jim: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě v zemi.

и спи, и става нощ и ден; а как никне и расте семето, той не знае.

A spal by, a vstával by ve dne i v noci, a semeno by vzešlo a vzrostlo, jakž on neví.

Защото земята сама си произвежда: първо стрък, после клас, а след това – пълно зърно в класа.

Nebo sama od sebe země plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.

А когато узрее плодът, начаса изпраща сърп, защото е настанала жетва.

A když sezrá úroda, ihned přičiní srp; neboť jest nastala žeň.

Каза още: С какво да сравним Божието царство или с каква притча да го представим?

I řekl opět: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterému podobenství je přirovnáme?

То прилича на синапено зърно, което, когато се посее в земята, е по-малко от всичките семена, които са на земята.

Jest jako zrno horčičné, kteréžto, když vsáto bývá v zemi, menší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.

Но когато се посее, расте и става по-голямо от всички стръкове, и пуска големи клони, така че небесните птици могат да се подслонят под сянката му.

Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činíť ratolesti veliké, takže pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.

И с много такива притчи им говореше словото, както можеха да слушат.

A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.

А без притча не им говореше, но насаме обясняваше всичко на Своите ученици.

A bez podobenství nemluvil jim, učedlníkům pak svým soukromí vykládal všecko.

И в същия ден, когато се свечери, Иисус им каза: Да минем на отвъдната страна.

I řekl jim v ten den, když již bylo večer: Plavme se na druhou stranu.

И като разпуснаха множеството, Го взеха със себе си в кораба, както беше; и имаше и други кораби с Него.

A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.

И се надигна голяма ветрена буря; и вълните се нахвърляха върху кораба, така че корабът вече се пълнеше с вода.

Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, takže se již naplňovala lodí.

А Той беше на задната част, заспал на възглавница. И те Го събудиха и Му казаха: Учителю! Нима не Те е грижа, че загиваме?

A on zzadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, což pak nic nedbáš, že hyneme?

А Той, като се събуди, смъмри вятъра и каза на езерото: Мълчи! Утихни! И вятърът престана и настана голяма тишина.

I probudiv se, přimluvil větru a řekl moři: Umlkni a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.

И Той им каза: Защо сте страхливи? Още ли нямате вяра?

I řekl jim: Proč se tak bojíte? Což ještě nemáte víry?

И голям страх ги обзе; и те си казаха един на друг: Кой ли е Този, че и вятърът и езерото Му се покоряват?

I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: Hle kdo jest tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?