Luke 22

И наближаваше празникът на безквасните хлябове, който се нарича Пасха.

Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc.

И главните свещеници и книжниците обмисляха как да Го умъртвят; защото се бояха от народа.

I hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu.

Тогава Сатана влезе в Юда, наречен Искариотски, който беше от числото на дванадесетте;

Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti.

и той отиде и се наговори с главните свещеници и началниците на стражата как да им Го предаде.

A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil.

И те се зарадваха и се споразумяха да му дадат пари.

I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti.

И той обеща и търсеше удобен случай да Го предаде, когато би отсъствало множеството.

A on také jim přiřekl. I hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu.

И настана денят на безквасните хлябове, когато трябваше да се заколи пасхата.

Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek.

И Иисус изпрати Петър и Йоан и им каза: Идете и ни пригответе, за да ядем пасхата.

I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli.

А те Му казаха: Къде искаш да приготвим?

A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme?

А Той им каза: Ето, като влезете в града, ще ви срещне човек, който носи стомна с вода; последвайте го в къщата, в която влезе,

On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.

и кажете на стопанина на къщата: Учителят ти казва: Къде е гостната стая, в която ще ям пасхата с учениците Си?

A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými?

И той ще ви посочи голяма горна стая, постлана; там пригответе.

A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte.

И като отидоха, намериха, както им беше казал, и приготвиха пасхата.

I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka.

И като дойде часът, Той седна на трапезата, и апостолите с Него.

A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.

И им каза: Твърде много съм желал да ям тази пасха с вас, преди да пострадам,

I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl.

защото ви казвам, че няма да я ям, докато не се изпълни в Божието царство.

Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.

И като взе чашата, благодари и каза: Вземете това и го разделете помежду си,

A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou.

защото ви казвам, че няма вече да пия от плода на лозата, докато не дойде Божието царство.

Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.

И взе хляб и като благодари, разчупи го, даде им и каза: Това е Моето тяло, което за вас се дава; това правете за Мое възпоменание.

A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.

Така взе и чашата след вечерята и каза: Тази чаша е новият завет в Моята кръв, която за вас се пролива.

Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.

Но ето, ръката на този, който Ме предава, е с Мен на трапезата.

Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem.

Защото Човешкият Син наистина отива, както е било определено, но горко на този човек, чрез когото се предава!

A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.

И те започнаха да се питат помежду си кой ли от тях ще е този, който ще стори това.

Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti.

Стана още и спор помежду им кой от тях се счита за по-голям.

Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší.

А Той им каза: Царете на народите господстват над тях и тези, които ги владеят, се наричат благодетели.

On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou.

Но вие недейте така; а по-големият между вас нека бъде като по-малкия, и който ръководи – като онзи, който слугува.

Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící.

Защото кой е по-голям: този, който седи на трапезата ли, или онзи, който слугува? Не е ли този, който седи на трапезата? Но Аз съм сред вас като Онзи, който слугува.

Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží.

А вие сте онези, които устояхте с Мен в Моите изпитания.

Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.

Затова, както Моят Отец завеща царство на Мен, и Аз завещавам на вас –

A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,

да ядете и да пиете на трапезата Ми в Моето царство и да седнете на престоли да съдите дванадесетте израилеви племена.

Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.

(И Господ каза:) Симоне, Симоне, ето, Сатана ви изиска, за да ви пресее като жито,

I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici.

но Аз се молих за теб, да не отслабне твоята вяра; и ти, когато се обърнеш, утвърди братята си.

Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.

Петър Му каза: Господи, готов съм да отида с Теб и в тъмница, и на смърт.

A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.

А Той каза: Казвам ти, Петре, петелът няма да пропее днес, докато ти три пъти не се отречеш, че Ме познаваш.

On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne.

И им каза: Когато ви пратих без кесия, без торба и без сандали, останахте ли лишени от нещо? А те казаха: От нищо.

I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž.

И им каза: Но сега, който има кесия, нека я вземе, също така и торба; и който няма, нека продаде дрехата си и нека си купи меч,

Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč.

защото ви казвам, че трябва да се изпълни в Мен и това писание: ?И към беззаконници беше причислен“, защото писаното за Мен наближава към своето изпълнение.

Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou.

И те казаха: Господи, ето тук има два меча. А Той им каза: Достатъчно е.

Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.

И като излезе, отиде по обичая Си на Елеонския хълм, а и учениците Му Го последваха.

A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.

И като дойде на мястото, им каза: Молете се да не паднете в изкушение.

A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení.

И Той се отдели от тях колкото един хвърлей камък и като коленичи, се молеше, като казваше:

A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se,

Отче, ако е волята Ти, отмини Ме с тази чаша, но нека бъде не Моята воля, а Твоята.

Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.

И Му се яви ангел от небето и Го подкрепяше.

I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.

И като беше в борба, се молеше по-усърдно и потта Му стана като големи капки кръв, които капеха на земята.

A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.

И като стана от молитвата, дойде при учениците и ги намери заспали от скръб, и им каза:

A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem.

Защо спите? Станете и се молете, за да не паднете в изкушение.

I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení.

Докато още говореше, ето, дойде едно множество и този, който се наричаше Юда, един от дванадесетте, вървеше пред тях, и се приближи до Иисус, за да Го целуне.

A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil.

А Иисус му каза: Юда, с целувка ли предаваш Човешкия Син?

Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ?

И тези, които бяха около Иисус, като видяха какво ще стане, казаха: Господи, да ударим ли с меч?

A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem?

И един от тях удари слугата на първосвещеника и му отсече дясното ухо.

I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé.

Но Иисус отговори и каза: Спрете дотук. И се допря до ухото му и го изцели.

A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej.

А на дошлите против Него главни свещеници, началници на храмовата стража и старейшини Иисус каза: Като срещу разбойник ли сте излезли с мечове и тояги?

I dí Ježíš těm, kteříž přišli k němu, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi?

Когато бях всеки ден с вас в храма, не протегнахте ръце срещу Мен. Но сега е вашият час и властта на тъмнината.

Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina a moc temnosti.

И като Го хванаха, Го поведоха и Го въведоха в къщата на първосвещеника. А Петър следваше отдалеч.

A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka.

И когато накладоха огън сред двора и насядаха около него, и Петър седна между тях.

A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně.

И една слугиня, като го видя седнал до огъня, се вгледа в него и каза: И този беше с Него.

A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.

А той се отрече, като каза: Жено, не Го познавам.

A on zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho.

След малко друг го видя и каза: И ти си от тях. Но Петър каза: Човече, не съм.

A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem.

И като се мина около един час, друг някой настоятелно твърдеше: Наистина и този беше с Него, защото е галилеянин.

A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, neb i Galilejský jest.

А Петър каза: Човече, не зная какво казваш. И веднага, докато още говореше, петелът пропя.

I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval.

И Господ се обърна и погледна Петър. И Петър си спомни думата на Господа – как му беше казал: Преди петелът да пропее, ти три пъти ще се отречеш от Мен.

I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.

И като излезе навън, плака горко.

I vyšed ven Petr, plakal hořce.

А мъжете, които държаха Иисус, Му се подиграваха и Го биеха,

Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho.

и като Го закриваха, (Го удряха по лицето и) Го питаха, казвайки: Пророкувай! Кой Те удари?

A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil?

И много други хули изговориха против Него.

A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu.

А като се разсъмна, народните старейшини, главните свещеници и книжниците се събраха и Го заведоха в Синедриона си, и Му казаха:

A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci, a vedli ho do rady své,

Ако си Ти Христос, кажи ни. А Той каза: Ако ви кажа, няма да повярвате;

Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte.

и ако ви задам въпрос, няма да Ми отговорите.

A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte.

Но отсега нататък Човешкият Син ще седи отдясно на Божията сила.

Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží.

И те всички казаха: Тогава Ти Божият Син ли си? А Той им каза: Вие казвате, защото Аз съм.

I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, že já jsem.

А те казаха: Какво свидетелство ни трябва още? Защото ние сами чухме от устата Му!

A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.