Luke 15

А всичките бирници и грешници се приближаваха при Него да Го слушат.

Přibližovali se pak k němu všickni publikáni a hříšníci, aby ho slyšeli.

А фарисеите и книжниците недоволстваха, като казваха: Този приема грешниците и яде с тях!

I reptali farizeové a zákoníci, řkouce: Tento hříšníky přijímá a jí s nimi.

И Той им разказа тази притча:

I pověděl jim podobenství toto, řka:

Кой от вас, ако има сто овце и му се изгуби една от тях, не оставя деветдесет и деветте в пустинята и не отива след изгубената, докато я намери?

Kdyby někdo z vás měl sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji?

И като я намери, я вдига на рамената си радостен.

A nalezna, jistě by ji vložil na ramena svá s radostí.

И като си дойде у дома, свиква приятелите си и съседите си и им казва: Радвайте се с мен, защото си намерих изгубената овца.

A přijda domů, svolal by přátely a sousedy, řka jim: Spolu radujte se se mnou, neb jsem nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula.

Казвам ви, че също така ще има повече радост на небето за един грешник, който се кае, отколкото за деветдесет и девет праведници, които нямат нужда от покаяние.

Pravímť vám, že tak jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím větší, nežli nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokání.

Или коя жена, ако има десет драхми и изгуби една драхма, не запалва светило, не помита къщата и не търси грижливо, докато я намери?

Aneb žena některá mající grošů deset, ztratila-li by jeden groš, zdaliž nezažže svíce, a nemete domu, a nehledá pilně, dokudž nenalezne?

И като я намери, свиква приятелките и съседките си и казва: Радвайте се с мен, защото намерих драхмата, която бях изгубила.

A když nalezne, svolá přítelkyně a sousedy, řkuci: Spolu radujte se se mnou, neb jsem nalezla groš, kterýž jsem byla ztratila.

Също така, казвам ви, има радост пред Божиите ангели за един грешник, който се кае.

Takť pravím vám, že jest radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem pokání činícím.

Каза още: Някой си човек имаше двама сина.

Řekl také Ježíš: Člověk jeden měl dva syny.

И по-младият от тях каза на баща си: Тате, дай ми дела, който ми се пада от имота. И той им раздели състоянието.

Z nichž mladší řekl otci: Otče, dej mi díl statku, kterýž mně náleží. I rozdělil jim statek.

И не след много дни по-младият син си събра всичко и отиде в далечна страна, и там пропиля имота си с разпуснатия си живот.

A po nemnohých dnech, shromáždiv sobě všecko mladší syn, odšel do daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svůj, živ jsa prostopášně.

А след като пропиля всичко, настана голям глад в онази страна и той изпадна в лишение.

A když všecko utratil, stal se hlad veliký v krajině té, a on počal nouzi trpěti.

И отиде и се свърза с един от гражданите на онази страна, който го прати на полетата си да пасе свине.

I všed, přídržel se jednoho měštěnína krajiny té; a on jej poslal do vsi své, aby pásl vepře.

И желаеше да се насити с рошковите, от които ядат свинете; но никой не му даваше.

I žádal nasytiti břicho své mlátem, kteréž svině jedly, a žádný nedával jemu.

А като дойде на себе си, каза: Колко наемници на баща ми имат хляб и в излишък, а пък аз умирам от глад!

On pak přišed sám k sobě, řekl: Aj, jak mnozí čeledínové u otce mého hojnost mají chleba, a já tuto hladem mru!

Ще стана да отида при баща си и ще му кажа: Тате, съгреших против небето и пред теб;

Vstana, půjdu k otci svému, a dím jemu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou,

не съм вече достоен да се наричам твой син; направи ме като един от наемниците си.

A již více nejsem hoden slouti syn tvůj. Ale učiň mne jako jednoho z čeledínů svých.

И стана и отиде при баща си. А когато беше още далеч, баща му го видя, смили се и като се затича, се хвърли на врата му и го целуваше.

I vstav, šel k otci svému. A když ještě opodál byl, uzřel jej otec jeho, a milosrdenstvím hnut jsa, přiběh, padl na šíji jeho, a políbil ho.

А синът му каза: Тате, съгреших против небето и пред теб; не съм вече достоен да се наричам твой син.

I řekl jemu syn: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, a jižť nejsem hoden slouti syn tvůj.

Но бащата каза на слугите си: Бързо изнесете най-хубавата премяна и го облечете, сложете пръстен на ръката му и сандали на краката му;

I řekl otec služebníkům svým: Přineste roucho to první, a oblecte jej, a dejte prsten na ruku jeho a obuv na nohy.

и докарайте угоеното теле и го заколете и нека ядем и се веселим,

A přivedouce tele tučné, zabijte, a hodujíce, buďme veseli.

защото този мой син беше мъртъв и оживя, изгубен беше и се намери. И започнаха да се веселят.

Nebo tento syn můj byl umřel, a zase ožil; byl zahynul, a nalezen jest. I počali veseli býti.

А по-старият му син беше на нивата; и като си идваше и се приближи до къщата, чу песни и игри.

Byl pak syn jeho starší na poli. A jda, když se přibližoval k domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se.

И повика един от слугите и попита какво е това.

I povolav jednoho z služebníků svých, otázal se ho, co by to bylo.

А той му каза: Брат ти си дойде; и баща ти закла угоеното теле, защото го прие здрав.

A on řekl jemu: Bratr tvůj přišel, i zabil otec tvůj tučné tele, že ho zdravého přijal.

И той се разсърди и не искаше да влезе; а баща му излезе и започна да го моли.

I rozhněval se on, a nechtěl tam vjíti. Otec pak jeho vyšed, prosil ho.

А той в отговор каза на баща си: Ето, толкова години ти работя и никога не съм престъпил някоя твоя заповед, но на мен не си дал дори едно яре някога, за да се повеселя с приятелите си;

A on odpověděv, řekl otci: Aj, tolik let sloužím tobě, a nikdy jsem přikázání tvého nepřestoupil, avšak nikdy jsi mi nedal ani kozelce, abych také s přáteli svými vesel pobyl.

а щом си дойде този твой син, който изпояде имота ти с блудниците, за него ти закла угоеното теле.

Ale když syn tvůj tento, kterýž prožral statek tvůj s nevěstkami, přišel, zabils jemu tele tučné.

А той му каза: Синко, ти си винаги с мен и всичко мое е твое.

A on řekl mu: Synu, ty vždycky se mnou jsi, a všecky věci mé jsou tvé.

Но подобаваше да се развеселим и да се зарадваме; защото този твой брат беше мъртъв и оживя, и изгубен беше и се намери.

Ale hodovati a radovati se náleželo. Nebo bratr tvůj tento byl umřel, a zase ožil; zahynul byl, a nalezen jest.