Job 39

Знаеш ли времето, когато раждат дивите кози по канарите? Забелязваш ли кога раждат кошутите?

Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?

Броиш ли колко месеца изпълват и знаеш ли времето на раждането им?

Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?

Навеждат се, раждат малките си, от болките си се освобождават.

Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?

Малките им заякват, растат в полето, излизат и не се връщат при тях.

Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?

Кой е пуснал на свобода дивото магаре и е развързал връзките на дивия осел,

Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?

за когото съм направил пустинята за дом и солената земя за негово жилище?

Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.

То се присмива на градския шум, не чува виковете на водача.

Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.

Планините, които обикаля, са негово пасбище и търси всякаква зеленина.

To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.

Ще иска ли да ти работи дивото говедо, или ще пренощува ли в яслите ти?

Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?

Ще впрегнеш ли дивото говедо с въжета на браздата и ще браносва ли то долините след теб?

Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?

Ще му се довериш ли, защото силата му е голяма, и ще повериш ли труда си на него?

Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?

Ще разчиташ ли на него да ти прибере реколтата, да я събере в хармана ти?

Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?

Весело пляскат крилата на камилоптицата — те крила и пера на щъркел ли са?

Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?

Защото тя оставя яйцата си на земята и ги топли в пръстта,

A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,

и забравя, че крак може да ги смаже, или че див звяр може да ги стъпче.

Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?

С малките си се държи жестоко, като че не са нейни; труди се напразно и не я е грижа,

Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.

понеже Бог я е лишил от мъдрост, не й е разум отредил.

Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.

Във времето, когато се изправи, тя се присмива на коня и на ездача му.

Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.

Ти ли си дал сила на коня и облякъл шията му с грива?

Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?

Ти ли го караш да скача като скакалец? Неговото великолепно пръхтене е ужасно.

Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.

Рови с крак в долината и ликува в силата си; излиза срещу оръжията;

Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.

присмива се на страха и не се бои, нито се обръща назад от меча;

Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,

тулът дрънчи срещу него, острие на копие и ятаган.

Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.

С буйство и ярост той препуска по земята и не спира при гласа на тръбата.

S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.

Щом засвири тръбата, той казва: О-хо! — и отдалеч подушва боя, гръмовния зов на военачалниците и бойния вик.

Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.

Чрез твоя разум ли лети нагоре ястребът, простирайки крилете си на юг?

Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?

При твоята заповед ли се издига орелът и прави гнездото си нависоко?

Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?

Той живее на канарите, обитава на скалисти зъбери и непристъпни места.

Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,

Оттам съзира плячката, очите му я виждат отдалеч.

Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.

Малките му също смучат кръв, и където има убити, там е той.

Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. [ (Job 39:31) A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: ] [ (Job 39:32) Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. ] [ (Job 39:33) Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: ] [ (Job 39:34) Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. ] [ (Job 39:35) Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ]