Job 37

И поради това сърцето ми трепери, от мястото си се помества.

Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.

Слушайте внимателно гърма на гласа Му и тътена, който излиза от устата Му.

Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.

Той го изпраща под цялото небе и светкавицата Си — до краищата на земята.

Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.

След нея бучи глас, Той гърми с величествения Си глас и не възпира светкавиците, когато се чуе гласът Му.

Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.

Бог гърми чудно с гласа Си, върши велики дела, които ние не схващаме.

Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.

Защото казва на снега: Вали на земята! — и на проливния дъжд и на дъждовните порои.

Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.

Слага печат на ръката на всеки човек, така че всички хора да познаят делото Му.

Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.

Тогава зверовете отиват в бърлогите си и в леговищата си остават.

Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.

От стаите на юг вихрушка иде, от северните ветрове — студът.

Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.

Чрез Божия дъх става лед и широтата на водите се затваря.

Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.

Той насища с влага облака и разпръсва светлите Си облаци,

A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.

и те се носят наоколо под наставлението Му, за да правят всичко, което им заповядва, по лицето на земния свят.

Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.

Докарва ги било за наказание, или за земята Си, или за милост.

Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.

Слушай това, Йове, застани и размисли за Божиите чудеса.

Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?

Знаеш ли как Бог им заповядва и прави да свети светкавицата на облака Му?

Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?

Разбираш ли равновесието на облаците, чудните дела на Съвършения във знание?

A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?

Как биват дрехите ти топли, когато успокоява земята от юг?

Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?

Разпрострял ли си с Него небесната твърд, здрава като излято огледало?

Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.

Научи ни какво да Му кажем, не можем думите да наредим от тъмнина.

Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.

Ще му се извести ли, ако аз говоря? Ако продума човек, непременно ще бъде погълнат.

Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,

Дори и сега не виждат хората поради облаците светлината ярка, но минава вятърът и ги изчиства.

Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.

От север идва златно сияние; страшно величие има у Бога.

Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.

Всесилния — не можем да Го проумеем — Превъзходния във сила и във съд; и в правосъдието изобилно Той не угнетява.

Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.

Затова хората Му се боят; и Той не гледа на никого от мъдрите по сърце.