Job 21

Тогава Йов отговори и каза:

A odpovídaje Job, řekl:

Слушайте внимателно речта ми и нека това бъде утехата от вас.

Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.

Потърпете ме, и ще говоря; а след като съм говорил, се присмивай.

Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.

На човек ли се оплаквам? И защо да не се притесни духът ми?

Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?

Обърнете се към мен и онемейте, и сложете ръка на уста!

Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.

Дори и когато си спомня, се ужасявам и трепет обзема плътта ми.

Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.

Защо безбожните живеят, остаряват, стават много силни?

Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?

Потомството им се утвърждава заедно с тях пред лицето им, издънките им — пред очите им.

Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.

Домовете им са в безопасност от страх и Божията тояга не е върху тях.

Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.

Говедата им се плодят, без да пропускат; кравата им се тели, без да помята.

Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.

Пускат момчетата си като стадо и децата им скачат наоколо.

Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.

Издигат глас със тъпанче и арфа и се радват при звука на флейта.

Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.

Прекарват дните си в благополучие и в миг потъват във Шеол.

Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.

И въпреки това казват на Бога: Махни се от нас, защото не желаем познанието на пътищата Ти!

Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.

Какво е Всемогъщият, че да Му служим? И какво ни ползва да Го призоваваме?

Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?

Ето, благополучието им не е в ръката им. Далеч да е от мен съветът на безбожните!

Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.

Колко често угасва светилото на безбожните и бедствието им връхлита върху тях, и Бог им разпределя примки в гнева Си,

Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?

и те са като слама пред вятъра и като плява, която бурята отнася?

Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?

Дали Бог пази наказанието за греха му за децата му? По-добре да отплати на него, за да разбере!

Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,

Собствените му очи да видят гибелта му и от яростта на Всемогъщия да пие!

A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?

Защото, каква радост има от дома си след себе си, когато броят на месеците му се пресече насред?

O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?

Ще научи ли някой Бога на знание, когато Той е, който съди високопоставените?

Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?

Един умира в цялата си сила, напълно спокоен и сигурен;

Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.

ребрата му са пълни с тлъстина и мозъкът на костите му свеж е.

Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.

А друг умира с горестна душа и никога не е ял с радост.

Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.

Заедно лежат в пръстта и червеи покриват ги еднакво.

Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.

Ето, зная мислите ви и плановете ви за моето съсипване.

Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.

Защото вие казвате: Къде е къщата на първенеца? Къде е шатрата и жилището на безбожните?

Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?

Не сте ли попитали пътуващите по пътя? И не познавате ли техните белези?

Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,

Защото безбожните се пазят за ден на гибел и в деня на ярост ще бъдат отведени.

Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?

Кой ще изяви пътя му в лицето му? И кой ще му отплати, каквото е извършил?

Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?

Но и той ще бъде отведен в гроба и в гроба ще остане.

A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.

Буците на долината ще му бъдат сладки и всеки човек ще отиде след него, както безброй други преди него са отишли.

Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.

Как тогава ще ме утешавате с празни думи, когато в отговорите ви остава лъжовност?

Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.