Job 13

Ето, окото ми е видяло всичко това, ухото ми е чуло и го е разбрало.

Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.

Което вие знаете, го знам и аз; не съм от вас по-долу.

Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.

Но аз ще говоря на Всемогъщия и желая да разисквам с Бога.

Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.

А вие сте съчинители на лъжи, всички сте безполезни лекари!

Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.

О, да бихте млъкнали съвсем, това би било мъдростта ви!

Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.

Слушайте сега разискването ми и чуйте оправданието на устните ми.

Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.

Ще говорите ли неправедно за Бога и ще говорите ли измамно за Него?

Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?

За Него ли ще бъдете пристрастни? За Бога ли ще спорите?

Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?

Ще бъде ли добре да ви изпита Той? Ще Го измамите ли, както се мами човек?

Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?

Той непременно ще ви изобличи, ако тайно показвате пристрастие.

V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.

Величието Му няма ли да ви уплаши и ужасът от Него няма ли да ви нападне?

Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?

Паметните ви думи са поговорки от пепел, защитите ви са защити от кал.

Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.

Млъкнете, оставете ме, и ще говоря — и нека дойде върху мен, каквото ще.

Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.

Защо да взема плътта си в зъбите си и живота си да сложа във ръката си?

Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?

И да ме убие, пак на Него се надявам, но пътищата си ще защитя пред Него.

By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.

И това също ще ми бъде спасение, защото лицемерен не може да дойде пред Него.

Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.

Чуйте, чуйте словото ми и заявлението ми нека бъде в ушите ви.

Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.

Ето сега, приготвил съм делото си; зная, че ще бъда оправдан.

Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.

Кой е онзи, който ще се съди с мен? Защото, ако сега млъкна, ще издъхна.

Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?

Само две неща не ми прави — тогава няма да се крия от лицето Ти:

Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:

оттегли ръката Си от мен и нека ужасът Ти не ме плаши.

Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.

Тогава повикай и аз ще отговоря; или аз ще говоря, а Ти ми отговори.

Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.

Колко са моите беззакония и грехове? Изяви престъплението и греха ми.

Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.

Защо криеш лицето Си и ме считаш за Свой враг?

Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?

Ще плашиш ли отвеян лист и ще преследваш суха плява?

Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?

Защото пишеш против мене горести, даваш ми да наследя на младостта си беззаконията.

Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,

Слагаш краката ми в клада и наблюдаваш всичките мои пътеки; отбелязваш стъпалата на краката ми,

A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;

докато изтлява като гнила вещ, като дреха, изядена от молец.

Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.