James 2

Братя мои, да не държите вярата на Иисус Христос, нашия Господ на славата, с пристрастие.

Bratří moji, nepřipojujtež přijímání osob k víře slavného Pána našeho Jezukrista.

Защото, ако влезе в синагогата ви човек със златен пръстен и с хубави дрехи и влезе и бедняк с мръсни дрехи,

Nebo kdyby přišel do shromáždění vašeho muž, maje prsten zlatý, v drahém rouše, a všel by také i chudý v chaterném oděvu,

и вие погледнете с почит към онзи, който е с хубавите дрехи, и му кажете: Ти седни тук, на добро място; а на бедняка кажете: Ти стой там; или: Седни тук, при краката ми;

A popatřili byste k tomu, jenž drahé roucho má, a řekli byste jemu: Ty sedni tuto pěkně; chudému pak řekli byste: Ty stůj tamto, aneb sedni tuto, pod podnoží noh mých;

не правите ли различия помежду си и не ставате ли пристрастни съдии?

Zdaliž jste již neučinili rozdílu mezi sebou a učiněni jste rozeznavatelé v myšleních zlých?

Слушайте, възлюбени мои братя! Не избра ли Бог бедните на този свят да бъдат богати с вяра и наследници на царството, което е обещал на тези, които Го любят?

Slyšte, bratří moji milí, zdaliž Bůh nevyvolil chudých na tomto světě, aby bohatí byli u víře a dědicové království, kteréž zaslíbil těm, jenž jej milují?

А вие презряхте бедняка. Нали богатите ви угнетяват и нали те ви влачат по съдилищата?

Ale vy jste neuctili chudého. Zdaliž ne ti, jenž bohatí jsou, mocí utiskují vás, a oniť vás i k soudům přivozují?

Нали те хулят почтеното име, с което вие се наричате?

Zdali oni nerouhají se tomu slavnému jménu, kteréž vzýváno jest nad vámi?

Обаче ако изпълнявате царския закон според писанието: „Да любиш ближния си като себе си“, добре правите.

Jestliže pak plníte Zákon královský podle Písem: Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého, dobře činíte.

Но ако гледате на лице, грях правите и се осъждате от закона като престъпници.

Pakli osoby přijímáte, hřešíte, a Zákon vás tresce jako přestupníky.

Защото, който опази целия закон, а съгреши в едно нещо, бива виновен във всичко.

Nebo kdo by koli celého Zákona ostříhal, přestoupil by pak v jediném, učiněn jest všemi vinen.

Защото Онзи, който е казал: „Не прелюбодействай“, е казал също и: „Не убивай“; така че, ако не прелюбодействаш, а пък убиваш, ти си станал престъпник на закона.

Ten zajisté, kterýž řekl: Nesesmilníš, takéť jest řekl: Nezabiješ. Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, učiněn jsi přestupníkem Zákona.

Така говорете и така постъпвайте, като хора, които ще бъдат съдени по закона на свободата.

Tak mluvte a tak čiňte, jakožto ti, kteříž podle zákona svobody souzeni býti máte.

Защото съдът е немилостив към този, който не е показал милост. Милостта тържествува над съда.

Nebo odsouzení bez milosrdenství stane se tomu, kdož nečiní milosrdenství, ale chlubíť se milosrdenstvím proti odsudku.

Каква полза, братя мои, ако някой казва, че има вяра, а няма дела? Може ли вярата му да го спаси?

Co prospěje, bratří moji, praví-li se kdo víru míti, a nemá-li skutků? Zdaliž jej ta víra může spasiti?

Ако някой брат или някоя сестра са голи и останали без ежедневна храна

A kdyby bratr neb sestra neodění byli, a opuštění z strany každodenního pokrmu,

и някой от вас им каже: Идете си с мир, стоплете се и се нахранете! — а не им дадете потребното за тялото, каква полза?

Řekl by pak jim někdo z vás: Jděte v pokoji a zhřejte se, a najezte se, avšak nedali byste jim potřeby tělesné, což to platno bude?

Така и вярата, ако няма дела, сама по себе си е мъртва.

Takž i víra, nemá-li skutků, mrtváť jest sama v sobě.

Но някой ще каже: Ти имаш вяра, а пък аз имам дела. Ако можеш, покажи ми вярата си без дела, и аз ще ти покажа вярата си от моите дела!

Ale dí někdo: Ty víru máš, a já mám skutky. Ukažiž ty mi víru svou z skutků svých, a jáť tobě ukáži víru svou z skutků svých.

Ти вярваш, че Бог е един. Добре правиш — и демоните вярват и треперят.

Ty věříš, že jest jeden Bůh. Dobře činíš. I ďáblovéť tomu věří, avšak třesou se.

Обаче искаш ли да познаеш, о, суетни човече, че вярата без дела е мъртва?

Ale chceš-liž věděti, ó člověče marný, že víra bez skutků jest mrtvá?

Авраам, нашият баща, не се ли оправда чрез дела, като принесе сина си Исаак на жертвеника?

Abraham otec náš zdali ne z skutků ospravedlněn jest, obětovav syna svého Izáka na oltář?

Ти виждаш, че вярата действаше заедно с неговите дела и че чрез делата вярата стана съвършена.

Vidíš-li, že víra napomáhala skutkům jeho a z skutků víra dokonalá byla?

И се изпълни писанието, което казва: „Авраам повярва в Бога и това му се счете за правда“, и беше наречен „Божи приятел“.

A tak naplněno jest Písmo, řkoucí: I uvěřil Abraham Bohu, a počteno jest jemu to za spravedlnost, a přítelem Božím nazván jest.

Виждате, че човек се оправдава чрез дела, а не само чрез вяра.

Vidíte-liž tedy, že z skutků ospravedlněn bývá člověk a ne z víry toliko?

Така също и блудницата Раав не се ли оправда чрез дела, като прие пратениците и ги изпрати по друг път?

Též podobně i Raab nevěstka zdali ne z skutků ospravedlněna jest, přijavši posly a jinou cestou pryč je vypustivši?

Защото, както тялото без духа е мъртво, така и вярата без дела е мъртва.

Nebo jakož tělo bez duše jest mrtvé, takť i víra bez skutků jest mrtvá.