Ezekiel 2

И ми каза: Сине човешки, застани на краката си и ще ти говоря.

Kterýž řekl ke mně: Synu člověčí, postav se na nohy své, ať mluvím s tebou.

И Духът влезе в мен, когато ми говореше, и ме постави на краката ми; и чух Онзи, който ми говореше.

I vstoupil do mne duch, když promluvil ke mně, a postavil mne na nohy mé, a slyšel jsem, an mluví ke mně.

И ми каза: Сине човешки, Аз те изпращам при израилевите синове, при бунтовни народи, които се разбунтуваха против Мен; те и бащите им станаха престъпници против Мен и до ден днешен.

Kterýž řekl mi: Synu člověčí, já tě posílám k synům Izraelským, k národům zpurným, kteříž zpurně se postavovali proti mně; oni i otcové jejich zpronevěřovali se mi, až právě do tohoto dne.

Тези синове са с безсрамно лице и кораво сърце; при тях те изпращам и ти им кажи: Така казва Господ БОГ!

K těch, pravím, synům nestydaté tváři a zatvrdilého srdce já posílám tě, a díš k nim: Takto praví Panovník Hospodin,

И дали ще послушат, или няма — защото са бунтовен дом — пак ще познаят, че е имало пророк сред тях.

Již oni slyšte neb nechte: Že dům zpurný jsou. Ať vědí, že prorok byl u prostřed nich.

И ти, сине човешки, не се страхувай от тях и не се страхувай от думите им, защото коприва и тръни има при теб и живееш между скорпиони. Не се страхувай от думите им и не се плаши от тях, защото те са бунтовен дом.

Ty pak synu člověčí, neboj se jich, aniž se boj slov jejich, že zpurní a jako trní jsou proti tobě, a že mezi štíry bydlíš. Slov jejich neboj se, a tváři jejich se nestrachuj, proto že dům zpurný jsou.

И им говори думите Ми — дали ще послушат, или няма — защото са бунтовници.

Ale mluv slova má k nim, již oni slyšte neb nechte: Že zpurní jsou.

А ти, сине човешки, слушай това, което ти говоря; не бъди и ти бунтовник като този бунтовен дом. Отвори устата си и изяж това, което ти давам.

Ty pak synu člověčí, slyš, co já pravím tobě: Nebuď zpurný jako ten dům zpurný. Otevři ústa svá, a sněz, co já tobě dám.

И видях, и ето, ръка протегната към мен, и ето, в нея имаше писмен свитък.

I viděl jsem, a aj, ruka vztažena byla ke mně, a aj, v ní svinutá kniha.

И Той го разви пред мен и той беше изписан отпред и отзад, и на него бяха написани плачове и ридание, и горко.

Kteroužto rozvinul přede mnou, a byla popsaná s předu i z zadu, a bylo v ní psáno naříkání, kvílení a běda.